Předtím, než jsem mohl odvrátit pohled, mé toiletní služebnice Kat již stahla kalhoty a usedla poblíž keřů. A když jsem jí zeptal, co dělá, odpověděla tak neomaleně: Píšu a co? Aha, takhle tedy! Rozhodl jsem se tedy pomoci a přisunul se k ní. Pálil jsem právě nad ní. Kdyby nebylo kabátu, byla by celá prostřiknutá močí. Ale to ještě nebyl konec. Učinil jsem svůj nejlepší pokus a trochu se zlehčil. Stůj, teď tě potřísním. Rozmazala mi bílý kabát, džíny i samozřejmě obličej. Nyní je pokrytá hnědými proudy výkalů. Nyní jdeš domů pokrytý výkaly. Drž svou hlavu vzhůru, nechej všechny vidět tvou výkalovou tvář.