Předtím, než jsem mohl odvrátit pohled, mé sukničkyně Kat už stahovala kalhotky a sedla se do křesla poblíž keřů. A když jsem jí zeptal, co dělá, odpověděla tak uhrančivě: Píšu, a co? Aha, takhle tedy! Pomohu ti nyní. Kroučil jsem se nad ní a pálil jsem rovnou na ni. Kdyby nebylo kabátu, byla by celá prostřená močí. Ale to ještě není všechno. Učinil jsem svůj nejlepší pokus a udělal jsem trochu kaka. Stůjte, teď přijde vaše řada. Rozmačkal jsem jí nový bílý kabát výkaly, džíny a samozřejmě i obličej. Nyní je pokrytá hnědými proudy výkalů. Nyní jdete domů pokrytý výkaly. Držte hlavu vzhůru, nechte všechny vidět vaši špinavou tvář.