Sluhář výkalů věrně plnil své povinnosti vůči svým dvěma paních po týdnech. Robil, co mu bylo řečeno, a i lizoval jejich pizdy a nohy po hodinách. Nyní byla doba odměny. Ale nejprve musely rozpálit jeho hrdlo, aby nezapravoval cenné poklady, které mu chtěly darovat. Přitlačily mu řezanou embuš na ústa a paní Aya vyprázdnila do úst sluháře výkalů vonící náplň moči. Tlustá moč se valila a pěnila, zatímco se spouštěla do hrdla sluháře. Omyla jeho ústa a ochutila jeho zuby a dásně, činící ho pocítit život. Jeho hrdlo se svíralo od slanosti, což ho donutilo k silnému závratí, ale on bojoval s nechtěnými pocity a spolkl vše. Paní Haruku se přesunula do rohu a vyprázdnila obrovskou dávku hovnovitě tvarovaných výkalů. Nevonělo vůbec špatně, protože jí ještě den předtím jíst mnoho zeleniny. Výkaly byly hladké a vlhké a voněly trochu hořce sladce. Sluhář se na mísu vrhl a s hlodáním zubů se snažil pozřít každou kapku výkalů. Po druhé plném porci svěžích výkalů, tentokrát od paní Aya, ústa sluháře byly úplně hnědá a černá z čerstvě rozdrcených vrstev výkalů. Jeho hlína úst byla teď na řitích paní, čistila je a rozšiřovala je zároveň s hnědě zlatou sladkostí jejich vnitřností. Po dokončení mísy na podlaze se sluhář sklonil a tichým díky vyjádřil vděčnost za nejvíce záslužitou odměnu, kterou by si mohl cokoliv žádat sluhář výkalů.