Dnes má velký den můj otrok, pohořelec. Dnes mám párty, mé paní Lana a mé otrokyně Angie přijdou. Dnes všechny budeme šít a piskat do úst mého otroka a krmit ho hovnom, až do té, že všechno sní. Stále neví, co ho čeká, to je pro něj překvapení, další krok v jeho pádu do toaletní otroctví. Sbíráme se, otrok nás hledí s překvapenýma očima, začíná pochopit, že teď bude jíst hovno od každé z nás. Moje otrokyně byla první, kdo chtěl šít. Otrok hlavu vzad sklonil a otevřel své toaletní ústa. Hovno a moč se vlévaly do úst a na obličej otroka. Dnes si neunikne, všechno, co mu spadne přes ústa, bude také muset sníst. Proglušuj, nicotnost, jí hovno, to je jen první dávka. Nyní si myslím, že chci šít, otevři ústa, polykaj bez žvýkání. Jsi tak pohaněný s ústy plnými hovna. Teď je na řadě paní Lany. Měkké, vonné hovno vytéká z jejího zadu, vypadá to, jako by se připravovala na to, aby ti podala největší dávku hovna úmyslně. Nevěřím, že jsem všechno vyšel, budu šít ještě více na tvém ústech a tváři, a budeš jíst hovno, až do té, že sníš poslední kousíček.