Seškrtil jsem mu tvář plastovou fólií a vytvořil úkryt pro mé výkaly přímo do jeho úst.
.
.
„Nedýchnout moc dobře“ vydechl zpod mou sedací kosti.
.
„To nic nevadí“, řekla jsem, pohlédnuvše dolů na jeho pokořené obličeje skryté pod mojimi končetinami, „pojíte je v ústech už taky.“
.
„Ach, připomnělo by mi se… jestli byste si přivoněly nadsázku ke svým nosním otvorům – začal bych prorávět tuto fólii a spolknut, kdybych já byl Vás.“
.
Neudělila jsem mu šanci panikařit, jakmile jsem to dokončil, prostě jsem do něho vypustil své výkalky, zatímco on toporně foukl vzduch přes mou sedací kost a tu plastovou fólii.