Kolik je krásné vlastnit bezbranného otroka! S rukama vzhůru roztaženými stojí uprostřed místnosti před mною a nemůže se pohnout. Jen tak, jak ho chci. Úderem hole udeřím na jeho nazýnané boky, stále a stále znovu. Vykríčí hlasitě a to mi nejenže procvičí, ale také mě motivuje, abych ho udeřil ještě více a více! Nemůže vystát moc, ale trénuji ho i koženou bičívalkou. To ani nestačí. Vezmu bič a bičuje ho, až už nedokáže vydržet!