Maličký hulvátský otrok je pevně svázán na spanícím stolu, aby nemohl uniknout. Nejprve si jeho řití rozevře rukama. Začne s prsty, poté s celou pěstí, až do té chvíle, kdy prosťáček vzdává hlasem zoufalství. Ale ještě musí skousnout velkou strapon. Madita vymění strapon a užít si, jak tvrdě vyráží do jeho řití. Má hodně radosti s tím, jak svého otroka vyráží z mysli a potře ho! Poté, co mu velmi bolestivě rozšířila řití, malý prosťáček musí sát strapon a může si povykačit svůj prosťáčkovský kokr. Ale kdo si vykašle na podlahu, musí sám čistit podlahu svým jazykem!