Miluju túrky a tento víkend jsem vzala svého otroka s sebou do hor. Po pěkné procházce nahoru na rozhlednu naleznu ho tam, jak leží na zemi a bez košile: skutečně je to lidský koberec a on bude mít, co si přeje. Postavím se na něj v moudených krosнах, skáču, chodím a stojím na jeho tváři, zatímco si užívácky prohlížím krajinu a bezstarostně se dívám na to, aby mě nějaký turista objevil. Trpí a děkuje, ale to je ještě ne všechno teď ho postavím na kolena a donutím, aby mi lizoval bahno z bot jako dobrý psík.