Můj otrok je uvězněn v skříni, ze které vyčnívá jenom hlava, a by rád uctíval mé nohy, které vidí na dálku. Ale nedokáže se k mému trůnu přiblížit. Ja z pozice svého trůnu sleduji jeho pohled, který se upíná ke mému kotníku, a rozhodnu se mu dát, co chtěl, ale svým způsobem: přitáhnu ho blíž a nyní mé nohy mají správnou vzdálenost k vstupu do jeho úst hluboko až po krk. Už nedokáže dýchat, sliny se valí po všech stranách a jeho oči jsou červené od úsilí, zatímco já se těším z toho, abych ho urážela a ponižovala, když mu plivnu do obličeje.