Já a mé dvě kamarádky, Gea a Cleo, sedíme na pohovce a chatíme spolu. Otrok nám volá z patra, ale my ho ignorujeme. On si přichází dolů a objeví se nad našimi hlavami. Ale co tohle blázen chce? Je dělá nějakou domácí práci a ptá se nás, zda by mu mohli dát pochodnu. Odpovídáme mu, že je tady právě před jeho očima a že si může sám přijít pro ni, neboť nás to přerušilo. On se snaží a pokouší se dostat k ní přes zábradlí, ale zaseňuje se. Snažíme se mu pomoci, ale nic se neděje. Myslíme si, že tato zdánlivě dramatická situace může být ve skutečnosti velmi vtipná, jako v tom italském filmu. Smějíme se a začneme ho bije. Bijeme ho tak, až má strach, že mu čelo zduřelo a bude ještě těžší ho dostat z toho. Na to nám ale nezáleží, naopak – už se nám stmívá na aperitiv… ho necháváme tam, uvězněného v zábradlí, s bolavým obličejem a pochodní v ruce…