Nová pomůcka konečně dorazila a chci ji zasvětit otrokovi, který má mé značku tetovanou na zádech. Imobilizuji ho na kotnících, trochu převráceně, nechávám mu volné jen ruce, aby se mohl opřít o konstrukci. V této poloze bude cítit bolest jinak. Připravila jsem několik holek, abych mohl uvolnit svou sadistickou stránku a začínám ho trefovat po zadu a po stehnech, čímž jej stále více značím. Jeho modlitba o milost nikdy nezazní, říká, že se zde vypořádává s silným mužem, ne s slabým. Odpovídám, že pro mě to může být výhoda, pobídka k tomu, abych ho trefil tvrději a déle. A tak to dělám. Když se na chvíli pokusí své ruce chránit, i když jsem je nechal volné právě proti tomu, odstraním zábranu a umístím ji převráceně, čímž ho nucím prosit o její opravu…