Tohle štěstídivé poníčko má dnes dvě bezohledné amazonky, Victoria a já, kteří si přejí s ním zahrát. Victoria ihned ukáže ovoce jeho tréninku a sjede si na něj pro projížďku po místnosti, zatímco já užíváme bijit ho bičem. Teď mi připadá řada usednout na jeho hřbet, ale nejsou mi dostatečné jen projížďky, chtěla bych dobrou, udržovanou rychlost a kůň začíná ukazovat první známky únavy. Jakoby to nebylo dost, teď se na něj obě dvě usedneme současně a po jednom kole již leží vyčerpaný na zemi. Chvilku oddechu k políbení našich bot a pak se zotavuje mezi našimi pohrdelími a bičováním, které se třou o jeho ošklivou, už potemelenou kůži. Je natolik potemelený a slizký, že máme potíže s jízdou a tlačíme ho, skákajíce na něj z místa: má trochu odpočinut a pak ho opět vyčerpáme tím, že ho nutí skákat překážky a beze zastavení pokračovat v kolech.