Rab doposud leží na zemi po naších a mých kamarádkách Ludovicy společné akce s nášimi špičkami, z nichž stále vidíme stopy. Nyní je čas sundat naše boty a stoupat po něm s nohama pokrytými jen punčochami… Je jistě stejně bolestivé, protože se každý krok pohybuje jako kopnutí, krokem po zemi, ale mezi námi a podlahou je tenhle plstěný rohož. Urážíme a ponižujeme ho, zatímco po něm pochodujeme a také ho bijeme do varlat a do obličeje. Odebereme mu i spodky, chceme vidět ten jemný červ mezi jeho nohami a rozdrtit ho pod našimi nohama. Ludovica se snaží probudit jeho touhu svými nohama, ale nic, pozveme ho aby se popral sám a mezitím pokračujeme v trampotě po celém jeho těle. Jsme velkorysí a ochotní umožnit mu si se poprat a vyjít se na naše nohy, na naše punčochy a začneme počítat… Nakonec se mu podaří pouze vylijet malou kapku spermatu, která ani nás nezkazí Jak bezzásadní bytost, ani není schopen vyjít správně…