Na mé trůnu si pousmávám, protože jsem unavená z toho, že musím svého otroka vždycky brát zpátky. Je zodpovědný za čištění dungeonu pro mě, ale mne zklamává vždycky. Zaměřuje se jen na boty, očišťuje je dokonale a jsou jako nové. Ale vše ostatní zanedbává. Ropím ho, když se na mě rozhněvám, a začnu ho bijet. Vyčítám mu a říkám mu, že taková zanedbávání se nemohou opakovat. Že nestačí dát mi lesklé boty, které nosím, aby si ulevil svědomí. Vědě, co mám na mysli, a trpí bez odporu. V určité chvíli si dokonce políbí mé ruce, ale to mu nedal jsem svolení a udeřím ho zpátky. A když jsou mé ruce teplé a jeho tvář červená, posílám ho pryč, spokojená s lekcí, kterou mu dala jsem.