Já leжу břichem na kožichem pohovce, oblečený ve černém kožichu, s holými nohama a zcela špinavými ploskami nohou. V rohu místnosti sedí na svých kloubech moje otrokyně a čeká na rozkazy ve stínu masky: zavřeknutím prstů ji nutím k zvednutí hlavy se zahalenou tváří a čeká na další instrukce. Nařizuji jí očistit mé nohy jazykem a jak se k mým nohám přibližuje, zůstávám nehybný. Nyní má mé černé nohy před sebou a začíná je dobře likovat, sliny se rozpouští špínu a černá slowly přechází z mé plosky nohy na její jazyk ve mém uspokojení a její odporu. Ona nemůže odmítnout rozkaz své paní, takže pokračuje, až se obrátím a použiji její hlavu jako podnože pro nohy.