Vracím se domů po procházce v parku s kamarády. Můj otrok čeká venku ležící jako rohož a vysvětluju mu, že potřebuji rohož, protože mé boty jsou zcela zanášené bahnem, pravým a špínavým bahnem. Postavím se na něj, trochu je očistím a jeho hruď se začne zabarvovat do hněda. Tohle užiju a dál jsem se prochází vzad a napřed, ráda slyšet zvuk bahna mezi pata a kůží. Také se postavím na jeho obličej, stlačím ho, zanáším ho a nechávám hnědé skvrny na tvářích. A ještě nestačí šťastná, přikazuji mu otevřít ústa a očistit mé boty a nakonec chci vidět jeho hnědou a špinavou jazyk.