Povelyjem mu: „Choděj, pohybuj se!“ a tím vybízím otroka, aby se držel mého kroku, s ovčáckým řetězem spojujícím mé kotník s jeho krkem. Řetěz by měl být vždy napnutý! Přikazuju mu. CEO nemá čas pro zdravíčka, CEO je zvyklý velet. Usednu a učiním si příjemné, s nohama odpočívajícími na pracovním stolu. Přikazuji mu sundat luxusní boty, které nosím, a vlnit svými patami před jeho tlamou, říkám mu se senzualitou a autoritou: Líz!. Otrok tedy začne uctívat mé nohy. Líže je, líbá je, sátíčkuje prsty. Je vždy připoután ke mému kotníku, je mé vlastnictví a ví, že by se měl řídit mé přikázání, pokud nechce mít následky ve své práci. Také se těším z toho, abych ho učesal, klepem o řetěz svými prsty a táhnu jeho krk. Zpozoruji, že se těší při tomhle úkolu, při službě krásné ženě jako jsem já. Takže mu řeknu, že by měl uctívat i horní část nohou. Zdá se, že se třese z touhy. Usměju se prozíravě, že jsem ho oklamala a řeknu mu, že to udělám v jiný den. Možná. Prozatím lehni si!