Podobně jako dobrý psík, tento otrok nás v dvoře už čeká, aby mohli jsme si před vstupem do domu užít cigaretu a použít ho jako popelník. Když mu černáme jazyk našimi popelky, přiznává, že už předtím jíst musel, ale my přinesli pro něj občasík a bude si muset všechno zahrát. Začínáme plivat sliny na zem před ním, aby byl připraven jeho talířek: cigaretové zbytky a pak občasík. Některé rozdrtíme pod našimi botami, jiné trochu požereme a plivneme zpátky na zem: co vznikne na zemi, je opravdu odpudivé, ale bude si muset všechno zahrát a vyčistit každý poslední kousek, protože nakonec patří dvůr i jiným.