Na mé trůní sedí nahý otrok u mé nohou: uctívá mé sochařské tělo pokryté jen průhlednými punčochami a lesklými červenými holínkami. Bude mé osobní záchodisko dnes. Má plná močová blána, ale než ji vypustím, chci se seznámit se svým záchodiskem: sedím na něm, na jeho tváři, chci, aby voněl mou nejintimnější vůni. Odstraní mé holínky, já odstraním punčochy a umožním mu uctít mé nohy. Začínám u jeho úst, vylévám svůj hojný nektar, musí rychle spolknout, aby nezadušil. Ale chci vylít zbytek na jeho tělo, dobře jej natřít svou zlatou stérou.