Jsme tři sadistické paní a máme před sebou na kolena otroka v spodním prádle. Jeho záda jsou tak bílá, neporušená, bez jediného škrábnutí… musíme to okamžitě opravit a zabarvit jeho záda pěkným jasně červeným tónem! Takže mé přítelkyně a já se vyzbrojíme devítihlavými biči a začneme nepřetržitě bijet. Je to koncert ran, praskání našich bičů provází sténání bolesti tohoto neschopného muže, ale aspoň teď jeho záda začínají přebarvovat do požadovaného odstínu. Otrok, po prvním zhroutě na všech čtyřech, spadne úplně k zemi, ale my neustaneme, dokud neslyším jeho prosbu o milost: až tehdy jsme mu dovolí, aby se odplazil líznouc naše holé nohy.