Píšu si v kanceláři na počítači a být tak zaneprázdněná, že ani nevšimnu námahy. Rozhodnu se zavolat svou podložku a jistím si, že umístěním nohou na jemné plátno se cítím lépe. Nutila jsem ji lehnout pod stůl a užívat si si. Už cítím úlevu. Práce v kanceláři bez lidské podložky je téměř nezbytná. A tato se mi líbí i v roubícím mou patu a uctívá mé boty! Zasypána počítačem, rozhodnu se udělat něco jiného. Vstávám, jdu k stolu a stoupám na ni. Tlouct na ni a hluboce se do břicha zapichují podrážky. Trochu si z toho pobavím. Poté si sundám boty a dál jsem šla po něm, ale nyní nejen po těle, ale i po tváři. Je škoda, že mé pracovní volání přichází… Přikazuji jí obut boty zpět a odcházím…