Po dnech uzavřená v kleci se vracím ke svému psu, jenž na mé paní toužebně čeká. Když mě uvidí, okamžitě se klkne a nabízí mé černé boty k políbení a sání prstů a podpatků. Cítím se na trávení a chci to udělat v kleci, využívaje otevření v horní části, skrz které padám. Přistávám na měkké tukové břiše a začínám zanechávat hluboké stopy svými špičkami: stisknu a chodím, aniž bych zůstala na místě, uprostřed sténání bolesti smísené s potěšením otroka. Povolím mu sundat mé boty, okamžitě je přerušeno potěšením objevení mé nohy zahalené v černém nylonu, což ihned přerušu kopyty, která mu způsobují bolest. Pokračuji v protažených face-standingech, zatímco on pod ním pocení jako prasata, jak je odpudivé… Nyní ho opouštím opět na několik dnů, ale tentokrát ho nechávám se svými botami, aby ho doprovázely. Jsem tak péčlivá.