Dnes chci prožít starobylou praxi španělského původu: můj otrok je připraven, nazí, přivázaný k posteli a s svisle ukazovanými ploskami nohou. Ozbrojí se dvěma tuhými biči, dvěma holemi a začnu tluču plosky nohou. Začnu pomalu a střídavě a po každém úderu lehce pocítím svými dlouhými nehty po ploskách nohou. Poté zrychlím rychlost a intenzitu svých úderů a otrok se pohybuje mezi výkřiky: opravdu bolí a prosí mě o deset sekund oddechu… Po této velmi krátké pauze pokračuji ještě silněji, jedna z holešek se dokonce zlomí, ale to mne nezastaví a dál tluču, až se, vyčerpaný, otrok sklání nohy a vzdává.