Uvázaná v celofánu, s dírkami pro dýchání nosními otvory a pro jídlo ústní štěrbinou, je otrok připraven k užití jako toaleta. Už již nevydržím a skutečně trochu zmačkávám spodničky. Ukážu mu to. Ví, že přišel jeho čas. Kucnu nad ním, řitním otvorem nad otvorem jeho. A vyprázdním se. Hodně se vyprázdním, měkké, je to moc, než by se vešlo do úst. Vytvoří se koláč na jeho tváři, který uvážu v celofánu, aby si zachoval tvar a aby zůstal tam. Dotknu se ho několikrát prstem, aby cítil jemnost… Dnes ráno pekl chleba!