Můj trans přítelkyně Andreia a já chytili malého trpaslíka a vložili ho do klece. Přemýšlíme o jeho zajetí a ušmíváme se, Andreia říká, že chce se z ním bavit. Já také už nejsou v kůži a tak jdu ho získat. Otevřu dveře a vytáhnu pochvu, ale odolává. Bojí se nás. Trvá a vyhrožuji mu, říkám, že bych mohl jeho krk useknout svou silou. Vyděšený vychází ven. Podívá se na nás. Jsme Gigantky a on je jenom homunculus. Odeberu pochvu a on okamžitě uteče. Začneme ho používat jako hračku, ponížit ho pro jeho malý rozměr a chlubit se našimi velikostí a převahou. Děláme ho stát, klečet a nakonec ležet. Když stojí, můžeme ho použít jako oporu tím, že si položíme ruce na ten holý hlavu. Hahaha přichází ke našim prsům. Když klečí, nutíme ho políbit nám zadek vždy jako znak ponížení. Když se plazí, děsíme ho našimi patami a holí, stejně jako naším celkovým fyzickým vzhledem. Z této pozice ho vidíme ještě větší a my ho vidíme ještě menší. Když jsme unavené, rozhodneme se ho použít jako stůl, sedneme si na něj a zůstaneme zde tak dlouho, kolik chceme, aby trpěl pod našimi tělesnými hmotnostmi…