Každý potřebuje vzduch, aby mohl žít. To platí i pro otroky, ale jelikož jsem milosrdná bohyně, vzduch, který poskytujem svému sluhovi, je mnohem lepší než přirozený vzduch. Nevyvěrzel bys to z jeho mručení a prosby, ale pravda je, že to je to, co touží po. Ačkoliv ho to odpudí, to ho rovněž excituje. A i když prosí o to, aby jsem mu nešla do úst, poslouchá, aby mé, bohyni, učinil šťastnou. Opravdu se mu vtipím po celou dobu, dávám mu jen ten nejmenší úkaz na to, co ho čeká. Nevyhýbám se ani tomu, aby mé plyny byly požírány. Buď je drží v ústech, nebo je rychle nasává přes nos, požaduju, aby každý plyn, který vychází ze mne, byl vdechován. Ale stačí mi být tak dobrou, povinnosti nesmíme zapomenout. Potřebuju ochlazení mé řitě, a místo, kam mohu vyprázdnit – tedy ústa mého otroka. Jakmile jsem ho uvnitř, uškrcu ho svou vahou, aby nedostal žádný vzduch, kromě pachu mého výkalu, řitě a plynů. Žije tím, co z mého odpadu vdechuje, žije díky vzduchu, který jsem mu poskytla.