Dnes Gaia a já máme v plánu zabavit se s tímto otrokem, který v našich očích představuje zvířetem. Obdrží jeden z našich nejhorších : utajení a frustace. Není žádné tělesné trestání, utrpení je především psychologické. Jsme tak blízko otroka, ale nepochytitelné … Vystavujeme naši krásu, podněcujeme ho, vybuzujeme ho, ale za mřížemi nemůže poplácet na nás, nemůže vonět po našem parfému, nemůže mít žádný kontakt s námi. Řadíme ho po šílenství, protože na jedné straně mu dáváme možnost nás obdivovat, na druhé straně mu vše odmítáme. A i na konci, když zvířetem prosí o to, aby mohl mít naše spodničky jako dárek, aby vonělo a cítilo náš pach, se ho zasmějeme tím, že ho přesvědčíme, že tomu tak bude … Ve skutečnosti je necháme na kleci a on na chvíli ztratí dech, když se jim nedokáže zmocnit. Zesmějeme se mu a spokojené, že jsme znovu muže zachytili u koulí…