Pohodlně sedíc na p divánu, klečí před mojí nohama otrok a poslouchá to, co mám říct. Před chvílí jsem ho kopnut do varlat a špicatky na mé botách protrhly krev. Ropila jsem se, protože otrok nemůže si dovolit poškodit mé boty, a nařídila jsem mu masírovat mé nohy a nechat mě se odpočinout, aby jsem nemusela myslet na to, co se stalo… Ale když se zdá, že se uklidňuji, začnu kopat do jeho varlat, až prosí o milost a pokleká před mými nohama. Nyní se opět usmívám, protože ho potrestala a jeho kokrem se vždycky pořádně zachycuje.