Moje kamarádky Gea a Cleo a já komentujeme naši boty, nasazené ze platů otroka, který v tuto chvíli slouží jako náš sedací koberec. Potíž je v tom, že přináší málo peněz, jen dostatek na to, aby nám splnil malé třeba. Naše životní styl je vysoký a on musí pro nás pracovat! Raději se nezadlužíme! Zatímco si na tomto prohmatáváme hlavy, začneme se cítit nepohodlně a začnou nám svlékat boty. Podíváme se na jeho úsporu a ta také vypadá nepatrně. Ukážeme mu, aby ležel u našich nohou a zřetelně vidíme klec, kterou nosí. Donutíme ho pracovat v cudnosti! A dokud nepřinese více peněz, nebude mít svobodu svého malého pohlavního ústrojí! Po vyjádření těchto úvah a unavení jeho služby nohavic, nařídíme mu vytvořit koberec z peněz z toho malého platu, který nám přinesl. Udělá to a jakmile se vytvoří obdélník z papíru, začneme na něj stoupat s pohrdáním. Je ponížen, ponížen. Další týden chceme mít koberec v zelené, žluté a fialové barvě! Zdá se, že pochopil a téměř štěkotem děkuje, zatímco nás vyhání, protože každá probíhající minuta je minuta ztracených příjmů pro naši další platbu…