Jsem unaven, chci odjet do spaní, ale tu si uvědomuji, že denně potřebuji svou dávku šlapání a nechtějí se mi vyminout. Hned se postavím na svou osobní matraci, aniž bych si vypnula boty – chodím, skáču na břicho a také mu tvář zdeformuju svou vahou. Pokračuji bez bot a mohu použít i nohy ke slapání – otrok mě děkuje ve snaze mě zastavit, ale než odjedu do postele, užiju si prodloužené stání tváří, které mu ucpou dýchací cesty, až pocení a zčervená.