Má kamarádka Gea a já se těsně a pohodlně usadíme na gauči se otrokem už na kolena u našich nohou. Podíváme se na něj a komentujeme, že má velmi „úderovou tvář“. On za to provokativně tvrdí, že nemá úderovou tvář, ale spíše že je skvělý komik a je těžké najít někoho jiného jako on. Naše odpověď: „Děkujeme Bohu!“. A tak začneme jej bijet! V určité chvíli se nám smějeme, protože s každým úderem se mu pohybuje frčí a to je směšné. On také musí smát, protože ví, že je klaun a navíc se směje tomu, že se nám bavíme. Bijeme ho silněji. Gea se směje hodně. On se na něj posmívá tím, jak mu vysvětluje, jak nabídnout své tváře naše rukou. Poté navrhne počítat údery a dosáhneme skoro 150. Pokračujeme v bití toho provokativního obličeje. Pak si vyměníme místa a pokračujeme v trestání. Nadále komentujeme jeho frčí a rozprouděná nálada panuje. Dokud se mi nepocítí iritace. Gea se také stává netrpělivou. Otrok má tváře v plamenech a prosí nás, abychom přestali. Udělujeme mu slitování jenom proto, že máme jiné plány pro něj…