Má kamarádka Victoria Colonna a já se smějeme příchodu tohoto neschopného červa, který přichází nazí na všech čtyřech a s obědovou taškou mezi zuby: uposlechl a šel si pro sendvič, který pro něj objednaly. Nyní mu je dovoleno ho sníst, ale jen tehdy, když ho ihned poté vyvrhne, neboť to je naše vůle! Jistě ho sní z našich bot po oné, když rozdrtíme a rozdrtíme sendvič na podlaze našimi holtýři: dokončí ho všechno a nemá co pít kromě slin svých Paní. Nyní, když snědl, je čas ho donutit, aby to vyvrhl, sundáme si boty a jedna z nás stojí na jeho břiše, zatímco druhá vkládá nohy do jeho hrdla: kýchání je nevyhnutelné a není daleko, než se sendvič vrací zpět na podlahu. Nedostatečné, dále rozšiřujeme jeho ústa, tentokrát oběma nohama současně: kýchání pokračuje, ale nyní už nemá co vyvrhnout, jen sliny a hlen, který také vytéká z jeho nosu.