Má kamarádka Gabriella a já pokračujeme v trestání zbloudilého zlotřilce, který se pokusil unést a zneužít nás v lese… Po opuštění tohoto zloducha v bahnu a sněhu je nyní čas, aby cítil naši váhu. Postavíme ho vedle zdi u rožně a postupně vystoupíme a necháme se padat na jeho břicho. Zdi je dostatečně vysoká a naši boty mají pěknou tuhou péřinu – každý skok je silný úder pro tohoto zbabělce, který sténá bolestí a prosí o milost. Ale místo toho, abychom zastavili, použijeme zeď jako oporu pro chůzi a skákat na něj, až, unavení, rozhodneme se, že nyní bude muset použít tu samou rožnu na přípravu naše jídla.