Cítím na instepi stále sliny toho otrockyho slizkáče, který mě měl lizovat pouze obuv a ne dotýkat se mé nohy, ale selhal při splnění těchto jednoduchých instrukcí a zaslouží si dobrou trest. Má hezký nový hodinky, ušetřil si na ně hodně peněz, pracoval měsíce a teď si je vyžaduji. Hodinky shodím na zem a začnu je tluču jako šílená, až se rozbijí, zatímco slizkáč platí vstříc svým slzám, když sleduje, jak jeho úspory mizí v prachu. Po rozbití hodinek se je vrátím a jak jsem se chystala poslat ho pryč, zpozoruji hezké smartphone v kapse jeho jeans. A pak si ho vyžádám také, stejné zacházení jako s hodinkami, slizkáč pláče a říká, že potřebuje ho k práci, ale jsem jsem zcela lhostejná a rozbijím obrazovku, když dále ponižuji.