Moje rohožka čeká doma na mne, vždycky čeká, to je jeho role a žije pro to: žije ležící v předsíni, čekající na mé návrat. Vracím se domů po pěkné procházce, mé špinavé boty potřebují čistit před umístěním do skříně a to pro ně má jeho jazyk. Dobře líže podrážky, ale zatímco jsem u toho, chci si také zabavit tlučením jeho hlavy a bujarým pošlapáváním jeho zploštělého těla. Síla méch úderů je tak silná, že ztrácí i mince, které vypadnou z kapslí: chudák, to jsou všechno má mince… Skočím i z nízké zdi a stopy, které zanechám na něm, pravděpodobně vydrží až do dalšího návratu.