Přichází hodina oběda a společně s kamarádkou Dulou se vydávám do kuchyně, kde nám zanechali otroka, aby nám připravil jídlo. Jakmile však dorazíme do kuchyně, najdeme ho sedícího na stole a nabízí nám k jídlu pouze pomeranč a banán… Po několika sekundách se tihle nečinný ocitne na podlaze mezi našimi výkřiky a ranami: opravdu si zaslouží exemplární trest a rozhodneme se ho potrestat tím, že na něj budeme třepat vším sádismem, které máme. Nemáme ani čas se ho svlékat, našeho těla nám příliš nezajímá, chceme ho pouze bolestivě potrestat a tak se rychle ocitne pod Dulinými kedsy a méma botami Casadei, které ho zároveň a všude tlučou, zejména na hlavě a tváři, aby mu zatarasily ústa a umlčely jeho patetické výmluvy. Nyní, když jsme ho dostatečně potrestaly, máme ještě větší hlad a teď už bude na řadě naše vaření: pošleme ho pro pantofle, abychom se mohly uvolnit a mohly bychom začít vařit.