Dnes má den velký význam pro mého otroka, hovnovědce. Dnes mám oslavu, mé přítelkyně Paní Lana a mé otrokyně Angie přijdou. Dnes všechny budeme šít a píjet do úst mého otroka a krmit ho hovnom, až dožere všechno. Ještě neví, co ho čeká, to je pro něj překvapení, další krok v jeho pádu do toaletní otroctví. Sestaveni, otrok nás hledí s překvapenýma očima, začíná pochopit, že teď bude jíst hovno od každé z nás. Moje otrokyně byla první, kdo chtěl šít. Otrok se pohnul zpět a otevřel své toaletní ústa. Hovno a moč se vlévaly do úst a na obličej otroka. Dnes si neunikne, všechno, co mu projde přes ústa, bude muset také sníst. Proglušuj, nicotnost, požij hovno, to je jen první dávka. Nyní si myslím, že chci šít, otevři ústa, polykaj bez žvýkání. Jsi tak pohrdlivý se svými ústy plnými hovna. Nyní je na řadě Paní Lany. Měkké, vonné hovno vytéká z jejího zadu, vypadá to, jako by se připravovala speciálně pro tebe, aby ti podala největší hovno. Nevěřím, že jsem všechno vyšla, budu šít ještě mnohem více na tvůj úst a obličej, a budeš jíst hovno, až dožereš posledního kousnutí.