Bylo to zvláštní ráno. Taková potřeba vyprazdnit střeva, že běhali jsme po pokoji jako větrné hodiny, abychom udrželi stolici uvnitř a současně instalovali kamery. Tato nervozita se přenášela na mé otrokyni a ona se také nervózně podílela na instalaci kamer a současně se těšila na svou ranní dávku stolice. Tato toaletní sluškyně skočila na postel a křičela mé paní, dej mi rychle! A já už jsem v kleci, nemůže být rychlejší. Běžím, skočil jsem na pohovku a jen stihl se postavit nad otrokyni a než jsem se mohl sednout, už jsem vyprázdnil velkou hromadu stolice. Ach, jak jsem se těšil! Spokojená, již jsem začala stoupat z pohovky a mé nohy se zhroutily v jednom směru, já v druhém. Paní usedla na svůj zadek na podlahu. No, zadek je měkký a usedla jsem na něj jako na peřinovou postel. Moje toaletní sluškyně byla v momentální zmatku, zrovna tak jako já se na to dívala se strachem. A v následující chvíli obě vybuchli v hluchavý smích. Bylo to strašně veselo. Moje otrokyně se smála a potírala se špinavou hmotou a nemohla se zastavit se mnou. V tomto veselí usedla jsem svou špinavou toaletní otrokyni, pokrytou špinavou hmotou, na podlahu a pálila jsem ji. Zlatý proud vystřelil z mé pochvy rovnou do jejího ústního otvoru a ona byla šťastná, že mi ho chytila úsměvným výrazem, stále se smála. Bylo to úžasné ráno, úžasný pozitivní začátek dne.