Byla jsem připravena na příjezd svého otroka toalety, a on neprvní den nepřijel, blbec! A znovu si naplánoval příjezd na další den. A já nešla dva dny, šetřící výkaly pro něj, sesbírala. A tak běhám ulicí a cítím, že tolik chtěla šít, že jsem se běžet vrátila domů. Přiběhla… fuck, tlačím, stahuju výkaly z řitního otvoru. Takové pocity, je v mojím zadečku hrudka výkalů, která vypadá jako by měla velikost cihly. Ne, potřeba každý den šít, jsem zácpudná. No, toaletní pes, výkalonoš, přijde až zítra, udělám z vás to, abyste snědli všechny výkaly, které budou v domě. Než si všimnete, budu stiskat vaše varlata a nebudu vás pustit, dokud nepožijete všechny výkaly v jednom doušku. S obtížemi, ale stále jsem šla vyšla, je to tak úleva.
Následující den se objevil mé živé záchody, oči na podlaze, zarudlý, bledý. Kolenou a přiběhni k toaletě, lehni, dívej se do toaletního mísy. Budete mé stanoviště toalety, až mě prosíte o odpuštění. Otevřete ústa, chci vyššít. A umyji si řitní otvor a dám vám do úst ještě více výkalů do toaletního ústníku.
Po chvíli jsem šla se koupát do vaničky a opět chtěla šít, je to všechno kvůli zátce v řitním otvoru. Nosím ji záměrně, abych se co možná nejdříve zbavila včerejší zácpy. Nevycházím z vaničky a usednu na živé záchody, je mokrá, zatopím vše. Udělám na toaletě. Podívejte se, jak je sladká výkala. Půjdu si umýt tělo a pak budu krmit výkalami, ležící v toaletním míse výkalonoše.