Moje otrokyně je šťastná, moje otrokyně mi patří, moje otrokyně mi slouží. Je moje hračka, mé fučicí stroj, moje živé záchodky. Je šťastná, když pojírá mou hovno, ušklíbená od ucha k uchu. Jí, žvýká mé hovno, děkuje mi za pochoutku. Ja jí kopulu v řiti a ona šlape, její řita pění, hovno padá na podlahu. Dostane na to řemen, což mi dá záminku k potrestání jí, ale nemusí vědět, že patří mé, od hlavy k patě.
Upojím tě hovnem, moje šťastné záchodky
Přitáhni se mi za mne, vytáhni z mou řity hovno rukama a dávej mi do úst. Více, více tahni hovno, pojíj mé čokolády. Naplň si ústa, až se tváře rozšíří jako sýkory. Ano, skvělé, už dávno nejsou takové hovno. Pojíj mé hovno, moje hovnožrouto, pojíj víc, lízni si prsty. Jsi mé oblíbené hovnožrouto, žvýká, pojí. Nakonec je to pravda sladké mé hovno. Smoč šití po obličeji, hrudi. Cohleď, jak krásná nyní jsi. Dobrá otrokyně, pojíj mé hovno, zvykni si na to jíst hovno, jsi mé záchody. Malinko nemocné, ale nic, vrať si to zpět. Miluji to tak moc. Vidím, jak jsi šťastná, když pojíš mé hovno.