Dnes mi, mé otrokyni, mé toaletní slušce, žádala o špinavou, zapáchající snídani. Chtěla, aby jsem v jejím talíři šít, chtěla ovoce se mým vonným výkalem. Samozřejmě jsem to nemohl odmítnout, mé žijící toaletě, ženy by neměly být vůbec odmítány, když chtějí nebo žádají o něco. Moje roztomilá toaleta položila pod mou sedací talíř s hroznovými víčky a jemně jsem z tlamy výkalů vytlačil řetěz měkkého výkalu a pokryl celý talíř tlustou vrstvou výkalů. Chlapecký pach čerstvého výkalu ihned zabral celou místnost. Moje roztomilá jedlice výkalů se usmála, v jejích očích se lesklo, voněla si svůj oblíbený nápoj. No, mé toaletě slušce, začni jíst svou vonící snídani, máčej hroznové víčka ve výkalech, nabírej výkaly banánem a umyj si všechno mé močí. Užij si svou snídani, jedlice výkalů. Rozmazat tě výkaly tak, aby se na tvou kůži vstřebal jeho pach, a výkaly učinití měkké a hedvábné. Chci masku výkalů také, rozmaž nepatrné množství výkalů na mou prsa mé toaletě, nebude se bojit, jemně, lízat mé prsy, mazat. Vezmi hroznové víčko do řitního otvoru, pošti mě do řity banánem. Hlouběji, dobře, a nyní polož své ruce pod mou sedací chci znovu šít. Jíte teď ty ovoce společně se svými výkaly, které jsem vytlačil z mou řitní otvoru. Ty tě taková snídaně máš rád, teď budu často šít na tvůj talíř ráno a snídeš všechny výkaly, mé toaletě slušce.