Předtím, než jsem mohl odvrátit pohled, mé sučka Kat už stáhla kalhoty a usadila se do křesla poblíž keřů. A když jsem jí zeptal, co dělá, odpověděla tak uhrančivě: Píšu si, a co? Aha, takhle tedy! Pomohu ti píšet teď. Kroučil jsem se nad ní a pálil na ni z výšky. Kdyby nebylo kabátu, byla by celá namočena močí. Ale to ještě není všechno. Učinil jsem si nejlepší námahu a udělal jsem trochu zkásky. Stoj podívat se, hle, teď ti to.
Rozmazala mi bílý nový kabát výkaly, kalhoty a samozřejmě i tvář. Nyní je pokryta hnědými pruhy výkalů. Nyní jdeš domů pokrytý výkaly. Drž svou hlavu vztyčenou, nechte si vidět svou výkaly tvář.