Dnes jsem se rozhodl o obnově interiéru, nakreslil jsem svého otroka a udělal jsem ze něj sochu. Jeho ústa byla přizpůsobena jako lžíce na barvu. Zajímavé by bylo vidět, jestli mohu s ním vytvořit papírovou mozaiku. Červená je mé nejoblíbenější barva, která vypadá dobře ve všech situacích. Nakreslil jsem každý centimetr jeho těla, vylil barvu do jeho úst, nanášel ji na všechny zuby, jazyk. Bude krásné, červené, dokonce i zevnitř. Chci brzy šít, ale předtím neví, že ho čeká kilogram mou cibule.
Dnes ti dávám po uši mou hovadu. Šejt’ do tvých úst a ty ji sní. Sníš vše, co ses mi vyrobil. Otevři ústa, jíst, neretáčej v ústech, polyknout bez chezení všecko. Ach, co máme tu za červenou záclonu. Přidej barvu do úst, spolkni, jedz spolu se šití. Miluju tě malovaného zevnitř. Příjemné je mít pod sedadlem živý záchod, usedni a prostě šejt’. Dobrá práce, sníď mou hovadu z řiti, pij mou pipku, sníď vše, co ti podávám! Jsi skutečný živý výletovávaný bidýlko.
Dnes jsem podal kilogram hovady svému poživači hovady a výletové vaničce. Na konci začal brečet, ale vsunul jsem mu jej do úst. Teď je čas umýt a vyčistit otvor výletové vaničky. Otevři velké ústa, blbec, chceme si vypláchnout ústa s mýdlem. Vymyješ si také močí. Teraz budeme čistit okraj výletové vaničky – zuby. Nápis WC na hrudníku. Teď všichni víte, jaký je pro mě.