Tento muž v baru se zeptal, zda může jíst mé „spodní prádlo“ a odpověděl jsem kladně.
.
Jakmile jsme byli u mě doma, zjistil, že ho nemám v úmyslu pustit, dokud si nebudu trochu bavit s novým svým hračkou na w.c..
.
Položila jsem své sedátko na jeho tvář, poklepl do úst a zamkl jsem ho v trvalém klativním kelišti.
.
Poté jsem ho seznamoval se svým oblíbeným způsobem, jak dosáhnout toho, aby mi sloužil jako w.c. otrok – pomocí vodní torture mou spodničkou a močí.
.
Byl natolik omráčený a zmatený po přežití mé léčby močí, že jídlo pro něj během pozorování očima plnými zděšení umožnilo snadno sklouznout po krku.
.
Nevrásil jsem mu ale nikdy zpět klíč, který si ponechal jako další suvenýr.